Jak jsem hrála v komparzu

Třídou to zašumělo, ve škole jsou filmaři. Co natáčí? Přijeli proto, že budou na škole natáčet, nebo snad proto, že si pro film vybírají komparz? Všichni, kterým na tom záleží, zaťali pěsti, a skoro nedýchali. Vstoupili do třídy, řekli, že potřebují komparzisty a ti kdo mají zájem, si mají stoupnout. Vybrali nás deset z patnácti. Mě taky. Byl to slastný pocit a těch zážitků potom… Bylo to sladké, skoro jako pořádný kopec vanilkové zmrzliny.

Komparz a ledová hmota

Hrála jsem v komparzu a v tehdy poválečném seriálu si zahrál také, dnes již známý herec, Miroslav Vladyka. Já byla sedmnáctiletá holka, toužící po pozornosti. U záběru před kinem byla děsná zima. Všichni jsme se klepali a přitom měli dělat, jakože je nám fajn. Vladyka lízal zmrzlinu, navíc k tomu. Kouká na mě a ptá se na dálku, jestli nechci líznout. Mráz mnou projel, ale kývla jsem na to. Asi to byla nějaká zkouška chytrosti, měla jsem říct, že v takové zimě nechci. Asi taky proto jsem ho pak už neviděla.